Evangelický chrám a.v. v Komorní Lhotce.

Koncem XVI století  přidělil těšínský kníže z rodu Piastů půdu v úpatí hory Godula 10 usedlíkům, kteří tak založili vesnici Komorní Lhotka. Byla tehdy doba reformace. V okolních vesnicích – v Domaslovicích, Hnojníku, Stříteži, Gutech byly evangelické kostely.

V roce 1610 vzniká na Těšínském Slezsku protireformace a v roce 1654 byly evangelíkům zabaveny už všechny kostely a kazatelé vyhnáni. Po 55 let neměli evangelíci svůj kostel a proto konali své tajné bohoslužby v lesích. Na jednom z takových míst byl postaven po 1. světové válce památník.

Od roku 1709 se zdejší evangelíci zúčastňovali bohoslužeb v Ježíšově chrámu /nyní patří do území Polské republiky/ na Vyšní Bráně v Cieszynie, jediném evangelickém kostele, povoleném císařem pro Těšínské Slezsko.

V roce 1781 povoluje římský císař německého národa Josef II svým tolerančním patentem evangelíkům stavbu Modlitebních domů, evangelických škol a povolat učitele i kazatele. Dům modlitby nesměl vypadat jako kostel – nesměl tedy mít věž a vchod od cesty. Na základě tolerančního patentu vzniká v roce 1782 evangelický sbor v Komorní Lhotce. 1.5.1782 (Nanebevstoupení Páně) byl slavnostně položen základní kámen Modlitebního domu. Od tohoto roku je první květnová neděle slavena jako památný den založení. Sbor povolal učitele Pavla Chlebusa a později kazatele, kterým byl

pastor Stephan Nicolaydes 1782 – 1808

Vedle modlitebního domu byl zřízen evangelický hřbitov. Zde je pochováno na 2000 zesnulých celého sboru.

Od roku 1784, kdy vedle Modlitebního domu stála už dřevěná škola, fara a obytný dům kostelníka, je Modlitební dům a škola v Komorní Lhotce náboženským a kulturním střediskem evangelíků celého sboru. Administrativně patřili do sboru evangelíci z obcí dřívějšího okresu Těšín: Komorní Lhotka, Smilovice Řeka, Guty, Hnojník, Tošanovice, Horní Domaslovice, Dobratice, část Třanovic a Stříteže (od r. 1867) dále evangelíci rozptýlení v obcích okresu Frýdek a Místek.

V prvních 4 jmenovaných vesnicích a Třanovicích bydleli téměř výhradně evangelíci, v Hnojníku, Tošanovicích a Stříteži byla asi polovina evangelíků, v Dobraticích byli evangelíci v menšině.

Sbor se zvětšoval a Modlitební dům svou kapacitou již nepostačoval.

Druhým kazatelem byl

pastor Chrystyan Raschke 1808 – 1837

který v roce 1819 nechal přistavět na západní straně modlitebního domu dvě pavlače (kůr). V roce 1833 se sbor stal vlastníkem 12 ha půdy, kterou dával do užívání kazateli, varhaníkovi, kostelníkovi a kalkantovi. Na této půdě byl také zřízen druhý hřbitov, který je dnes hlavním hřbitovem. U kostela se ještě pohřbívalo do konce 2. světové války.

Třetím pastorem sboru byl

pastor Jerzy Philipek 1837 – 1858

Hned v roce 1837 sepsal polskou Agendu pro sbor „Agenda kościelna dla zboru ligotskiego 1837“, která byla používaná během bohoslužeb více než 100 let. V roce 1838 byl přistavěn kůr na východní straně Modlitebního domu a zvětšen kůr pod varhanami.

Rok 1848 přinesl rovnoprávnost evangelíků a katolíků. K Modlitebnímu domu byla dostavěna věž a na ní umístěny zvony a hodiny. Modlitební dům získává podobu kostela. Je v románském slohu a je menší kopií chrámu na Vyšní Bráně v Cieszynie. Jeho délka je 32 m, šířka 13 m, výška 39 m, původně měl 900 míst k sezení. Oltář a kazatelna jsou v barokním slohu. Oltářní obraz „Svatá večeře Páně“ je rovněž kopií oltářního obrazu v Cieszynie. Nad oltářem se původně nacházel, stejně jako ve všech tolerančních chrámech, černý, dvouhlavý rakouský orel. V roce 1923 byl odstraněn a zachován jako museální památka. Nad oltářem byl umístěn biblický verš. Nad hlavním vchodem do kostela je železný odlitek s nápisem: „Błogosławieni są, którzy słuchją Słowa Bożego i strzegą go. 1850“.

V roce 1844 byl posvěcen evangelický hřbitov v Řece. Další evangelické hřbitovy byly posvěceny už za čtvrtého faráře, kterým byl

pastor Jerzy Heczko 1859 – 1907

Byly to hřbitovy v obcích Smilovice 1859, Staré Hamry 1877, Guty 1882, Hnojník 1883 a Pod Lipinou u Frýdku 1884. Ve Smilovicích, Řece a Hnojníku byly postaveny hřbitovní kaple a v obci Staré Hamry kostel 1874-1877, který se stal v roce 1892 farním kostelem. Farář Jiří Heczko publikoval mnoho prací a byl vydavatelem polského kancionálu v roce 1865. V roce 1965 vyšlo jeho 22. vydání a používá se dodnes.

Pátým farářem byl působící zde od roku 1898 jako vikář

pastor Karol Kulisz 1908 – 1921

V této době je postaven filiální kostel ve Frýdku. Ve výboru pečujícím o výstavbu kostela byli vikář Andrzej Buzek, kurátor Pavel Wojnar, pokladník a tajemník sboru Josef Kulisz, bratr faráře a další presbyteři. Základní kámen byl položen v roce 1910 a vysvěcení kostela 26.11.1911. V roce 1913 se filiální sbor ve Frýdku stává farním sborem.

Farář Karol Kulisz je zakladatelem Evangelického sdružení žen v roce 1915. V roce 1917 postavil v Komorní Lhotce starobinec „Betezda“. Od roku 1921 byl farářem v Cieszynie a seniorem Cieszyńskiej diecezji v Polsku. Zemřel mučednickou smrtí v koncentračním táboře Buchenwald v roce 1940.

Šestým farářem pracujícím ve sboru od roku 1919 byl

pastor Jan Zachariasz Unucka – Unicki 1921 – 1940 a 1948 – 1961

V roce 1923 byla postavena v obci Guty hřbitovní kaple. Kaple byla později zvětšena a od roku 1950 je kostelem farního sboru v Gutech. Během 1. světové války byly bronzové zvony v Komorní Lhotce rekvírovány a proto v roce 1924 byly zakoupeny v Bochum (Vestfálsko) nové 3 t vážící ocelové zvony.

Evangelická mládež instalovala v kostele elektrické osvětlení. Po 2.světové válce byl zaveden elektrický pohon zvonů a varhan.

Farář Unicki ve spolupráci s Evangelickým sdružením žen postavil v roce 1937 druhý starobinec „Sarepta“. Farář Unicki je rovněž autorem sbírky kázání „Obrazki Niewiast Biblijnych Starego Testamentu“ (1934-1937).

O pokrytí střechy kostela měděným plechem pečovali především kurátor Pavel Sabella a pozdější kurátor Josef Wałach, který celou světovou válku byl vězněm koncentračního tábora Mauthausen-Gusen. Kurátor Wałach má rovněž zásluhu na umístění mramorové tabule na památku evangelíků zdejšího sboru umučených během 2.světové války. Tabule je umístěna u hlavního vchodu do kostela.

V době, kdy školy patřily církvi, konaly se v nich bohoslužby se zpovědí pro starší a nemocné a také schůze školních a hřbitovních výborů.

Po 2. světové válce byly rozšířeny hřbitovní kaple ve Smilovicích, Řece a Hnojníku a bylo tak v nich umožněno konání pohřbů, bohoslužeb, biblických hodin a liturgických zkoušek.

Sedmým farářem byl

pastor Stanislav Kaczmarczyk 1962 – 1974

V této době bylo věnováno mnoho práce úpravám kostelních budov.

Kurátor Josef Delong ze Stříteže spolu s presbytery Pavlem Szkutou a Josefem Wiewiórkou udělali po pracovní době v třineckých železárnách železnou konstrukci na střechu kostela a zajistili její vestavění místo staré dřevěné. Při tom pomáhali presbyterové, zástupce kurátora  Josef Staniek, Pavel Szkuta, Josef Przeczek, Jiří Zwias, dále Jan Zagora, Pavel Śmiłowski, Josef Raszka a Jiří Cieńciala.

Kurátor Josef Delong zajistili také přikrytí střechy zinkovým plechem. Byl rovněž zpevněn strop. Presbyter Adam Matuszek z Komorní Lhotky provedl sám všechny práce spojené s malbou stěn a stropu. Přístup k oltáři byl  rozšířen a vyložen  novými dlažebními kostkami, starou podlahu z cihel nahradila dřevěná podlaha.

V přízemí staré lavice nahradily kratší a pohodlnější lavice. O tyto věci pečoval presbyter František Fukala. Veškeré dřevo dodával presbyter Pavel Brózda z Řeky, který sám kácel stromy v lese a zajistil jejich řezání. Bylo instalováno naftové vytápění kostela.

Kurátor Pavel Pawlica z Hnojníka pečoval o farní sál, který přizpůsobil pro konání biblických hodin, liturgických zkoušek a nedělních besídek, stejně také o opravu domku pro kostelníka. Na faře bylo instalováno ústřední topení. Všem těmto a také mnohým  zde nejmenovaným patří srdeční dík. Bůh vám požehnej za vaši práci!

Nechť tento Boží chrám navždy zůstane Domem modlitby a příbytkem Slávy Boží!

Po osamostatnění sborů Staré Hamry, Frýdek, Třanovice a Guty se změnil počet farníků z původních 4000 na současných 2000.

Komorní Lhotka 1981

Zpracoval J.Z.Unicki, pastor.

„Ježíš Kristus včera a dnes, tentýž i na věky.“ Židům 13,8

Ke stažení: